Mistrovství světa IRO

Tentokrát to bylo trochu jinak, z holandského Nijmegenu nepřivezl žádný z českých reprezentantů, bez ohledu na to, ze které záchranářské organizace pochází, pohár ani medaili. Částečné uspokojení může přinést fakt, že ze šesti reprezentantů SZBK čtyři splnili limit, který opravňuje k zařazení do konečného pořadí. S přihlédnutím k dosaženým bodovým hodnotám to je však dost slabá náplast, vyšší měřítko snese pouze výsledek Garpa z Rohozenských bořin pražské psovodky Jitky Dědinové, který si však výrazně lepší ohodnocení pokazil falešným značením hned v úvodu plošného vyhledávání. Trochu mimo diskusi zůstává spolehlivý výkon na stopě (a koneckonců i v poslušnosti) německého ovčáka Quita psovoda Míly Čeňka st. při velmi překvapivém pohledu na jeho bodová hodnocení. Je to sice mistrovství světa, takže se dají čekat zpřísněná měřítka posouzení, ale přece jen by neměla překračovat rozumné hranice. Přestože se tedy reprezentanti svazu vrátili tentokrát bez vítězných fanfár, pořád byli nesrovnatelně úspěšnější než účastníci ostatních českých organizací. A to si dovolím tvrdit, že např. reprezentanti KZJ Lenka Navrátilová a Regina Samlíková patří k těm absolutně nejlepším, jaké momentálně v ČR závodí. Potvrzují to i naše soutěže, které jsou otevřené pro všechny kynology. Tentokrát i jim chyběl ten pověstný nezbytný kousek závodnického štěstí. Tak snad to bude lepší za rok ve Slovinsku, vždyť dobře víme, že v kynologii "každý chvilku tahá pilku"...