Intercup Humanity

Z přihlášených 60 účastníků se několik na poslední chvíli nedostavilo, ale přesto účast byla evropská. Účastnily se týmy z Rakouska, Slovenska, Itálie, Maďarska a České republiky. Právě účast českých psovodů mimo svaz po loňském otevření účasti na všech akcích pořádaných SZBK ČR citelně obohatila startovní pole. Sympatické Moravanky z KZJ ve většině případů předvedly nejen, že nejsou zatíženy nějakými dřívějšími předsudky o vztazích mezi SZBK a KZJ, že vítají jakékoli možnosti spolupráce, ale i že jsou v oblasti IPOR velmi dobře připraveny. Výborná výcviková perspektiva byla především zřetelná u psovodek Ireny Málkové a hlavně pak Lenky Navrátilové, která při dobrém tréninkovém vedení má spolehlivě nakročeno k těm nejvyšším výcvikovým metám. Byla nejlepší nejen v přípravné kategorii RHTA, kde k rychlejšímu vyhodnocení směru příchodu pachu jejímu skvělému malinoisovi chybí jen ještě trochu zkušeností, ale hlavně zvítězila se svým druhým psem v náročné kategorii RHFLB. Její speciál v náročném lesním porostu nenechal nikoho na pochybách o všestranných kvalitách. Porazila s přehledem i současného nejlepšího svazového plochaře Garpa psovodky Jitky Dědinové. Třetí za nimi dost těsně skončil Pavel Troller s berňačkou Arinou, která se již rovněž spolehlivě zařadila do reprezentační úrovně svazu. Škoda, že kategorii A nepříjemně narušilo napadení figuranta rakouským malinoisem Dakarem, který měl nejlepší poslušnost. Psovodka Magdalena Koczera byla nejen diskvalifikována, ale ztratila dosavadní sympatie diváků svým následným postojem s absencí jakékoli omluvy. V sutinách posuzoval po celé tři dny japonský rozhodčí Hidehiro Murase, který fungoval výborně v pátek i v sobotu, ale nedělní závěr se mu dost zřetelně vymknul z ruky. Žádný Japonec totiž v principu nikdy nepočítá s nepoctivostí, a toho dokázala beze zbytku využít maďarská závodnice a ještě částečně někteří další. Zato kategorie stopařů byla naprosto čistě odborná práce, ve které bezkonkurenčně kralovali mistři. Zvítězil úřadující mistr světa Míla Čeněk s Quidem, který ještě ne zcela fit po nedávné operaci cysty vydřel nádhernou stopu s pouhou ztrátou na označení osoby. Druhý Jan Pokorný s Ferdou odvedli naprosto srovnatelně skvělou práci, ale naopak ztratil hned na začátku body za identifikační předmět. I v lesním porostu, kde se odehrávala předepsaná část stopy, odvedli oba mistři skutečně mistrovskou práci a není divu, že byli jediní, kdo stopu dokončili. Celá mezinárodní sestava rozhodčích včetně zástupkyně IRO Ch. Gerritzer a korejského čekatele se shodla na vysoce pozitivním hodnocení bezchybné akce s poznatky, že by bylo velmi škoda tak nádherné prostředí s výborně fungující organizací pro potřeby IRO více nevyužít. Zbývá vyslovit poděkování pořadatelům, kteří si tentokrát skutečně sáhli na dno obětavostí a celým přístupem.